Téma: Poslouchání

Poslouchejte místnost či prostředí, kde se právě nacházíte. Případně můžete otevřít okna. Snažte se zaznamenat každý zvuk, jako kdyby vaše uši byly nahrávací zařízení. Asi po třech minutách se pomocí vašeho hlasu či nástroje začněte ke zvukům přibližovat, pokuste se s nimi splynout. Zůstaňte na stejné dynamické úrovni jako zvuky, které slyšíte.

Opět poslouchejte zvuky místnosti nejlépe při otevřených oknech. Po dobu jedné minuty zaznamenávejte sluchem zvuky jako při nahrávání, po dobu další minuty tuto nahrávku „přehrajte“ pomocí hlasu či nástrojů. Snažte se být časově přibližně přesní co do umístění zvuků na časové ose (např.okolo času 0,20 min jste slyšeli projet auto apod.). Poté opět minutu „nahrávejte“ a další minutu opakujte ve vlastní instrumentaci. Pokračujte takto několik minut.

Vyražte na poslechovou procházku ven mimo místnost či budovu, kde se nacházíte. Během dvacetiminutové procházky, při níž nemluvte, si všímejte všech zvuků, které jsou součástí daného prostředí. Všímejte si barev zvuků, jejich hlasitosti, tónových výšek, délek zvuků. Rozlišujte jemné, takřka neslyšitelné, a hlasité zvuky, vzdálené a blízké zvuky, příjemné i rušivé zvuky atd. Vyberte si a zapamatujte si dva zvuky, které vás nejvíce zaujaly. Zaznamenejte je do paměti tak přesně jako na záznamník.

Po procházce se vraťte a najděte oba tyto zvuky na svém nástroji tak, aby zněly co nejpřesněji, jak si je pamatujete. Hledejte možnosti, jak zvuky imitovat, můžete použít i hlas či objekty.

Ve společné improvizaci používejte pouze tyto dva zvuky.

Jeden po druhém po kruhu si prezentujte své dva „nalovené“ zvuky. Ostatní hráči najdou vaše zvuky na vlastním nástroji a vyzkouší způsoby, jak je imitovat. V následující improvizaci si zvolte svůj individuální instrumentář 4-6 „ulovených“ zvuků z celé vaší kolekce a s nimi improvizujte.

Tématem poslechové procházky může být rozlišování mezi fokálním (zaměřeným) a globálním (rozprostřeným) způsobem poslouchání. Rozdíl mezi nimi se dá vysvětlit na přirovnání k čočce fotoaparátu. Fotoaparát lze zaostřit na jeden vybraný objekt, který tak vidíme zcela ostře, zatímco ostatní objekty v hledáčku jsou rozmazané. V opačném případě čočka zaostří na celek tak, že je vše stejně ostré, ale nic není zaostřeno do detailu. Pokuste se takto vnímat zvuky. „Globální ucho“ poslouchá celkovou zvukovou mozaiku s vyrovnanou ostrostí. „Fokální ucho“ se zaměří na jeden zvuk a ten zkoumá do detailu, zatímco ostatní zvuky vnímá „rozmazaně“ na pozadí. Během třicetiminutové procházky trénujte oba dva způsoby poslouchání. Zastavte se pro to na několika místech, abyste se mohli soustředit. Bezprostředně po návratu několik minut volně improvizujte. Podobným způsobem jako při procházce rozlišujte mezi dvěma druhy poslouchání i během improvizace.

Jiným zaměřením poslechové procházky mohou být vzdálenosti zvuků a vliv prostoru a akustiky místa na to, jak zvuky kolem nás slyšíme. Všímejte si, jaký vliv mají vzdálenosti zvuků, jaký vliv má zrak na to, jak daleko slyšíme, jaký je rozdíl v našem slyšení, když máme zavřené nebo otevřené oči. Hledejte spojitostí mezi blízkými a vzdálenými zvuky. Všímejte si, jak se váš sluchový vjem mění, jestliže se ke zvukům přibližujete nebo se od nich vzdalujete. Po tomto inidviduálním průzkumu se vraťte a ihned začněte improvizovat. K aspektům, na které jste se zaměřili během procházky, buďte pozorní i během hry. Následně společně diskutujte vaše poznatky a pozorování.

Během další poslechové procházky venku si všímejte parametru délky zvuků a jeho trvání. Rozlišujte zvuky kontinuální a zvuky, které se objeví jen jednou a zase zmizí. Všímejte si různých začátků zvuků, jejich průběhu a způsobů zmizení. Jak souvisí čas, kdy je slyšíme, s jejich trajektorií? Které zvuky vnímáme jako background (na pozadí) a které vystupují do popředí? Jak naše pozornost zaznamená nově příchozí zvuk? Bezprostředně po procházce opět improvizujte a sdílejte v následné diskusi vaše dojmy a poznatky.

Rozdělte se do dvojic, kdy jeden z vás má zavázané oči a druhý je jeho průvodce. Společně běžte na poslechovou procházku a prozkoumejte dané, nejlépe přírodní místo se zavřenýma očima. Průvodce zajišťuje nevidícímu bezpečnost (přidržuje ho při chůzi za paži či stojí opodál). Po chvíli se ve dvojici vystřídejte. Všímejte si, jak se dovedete orientovat v prostoru podle zvuku. Jak se propojuje smysl hmatu se smyslem sluchu? Podobně se soustřeďte na svůj hmat a sluch ve volné improvizaci, kterou na procházku bezprostředně navážete.

Během skupinové volné improvizace úmyslně přesměrovávejte pozornost z jednoho hráče na druhého. Například dvě minuty se soustřeďte na jednoho, další dvě minuty na druhého. Avšak hrajte bez zjevného reagování na hráče, kterého posloucháte. Dokážete vytvořit silnou poslechovou vazbu se „skrytou“ vazbu hráčskou?

Vyberte si jednoho ze spoluhráčů, aniž byste si o výběru řekli navzájem. Během volné improvizace celého ansámblu buďte aktivní vždy, když je aktivní vámi vybraný spoluhráč. Můžete hrát i ve chvíli, kdy spoluhráč právě nehraje, avšak hrajte pokaždé, když hraje. Svou aktivitou se k němu nemusíte zjevně vztahovat, jde o souběžnost hry.

Podobné cvičení s opačným zadáním. Vyberte si jednoho ze spoluhráčů, aniž byste si o výběru řekli navzájem. Během volné improvizace celého ansámblu buďte ticho vždy, když je aktivní váš vybraný spoluhráč. Můžete hrát jen ve chvíli, kdy on nehraje, avšak nikdy ne, když hraje.

Improvizujte volně krátkou „skladbu“ o délce jedné minuty. Po dobu další minuty přehrajte tuto skladbu znovu, ale vyměňte si party. Po směru hodinových ručiček si „pošlete“ své imaginární party tak, že hrajete přesně to, co hrál hráč po vaší pravici. Pak znovu improvizujte novou minutovou skladbu a opět si vyměňte party (pravidlo výměny si můžete nastavit vlastní).