Téma: Textura

Improvizujte zvukovou texturu: na začátku seďte minutu v tichu, v duchu si představujte jakýkoliv zvuk, dokud jej neuslyšíte docela přesně. Na smluvený signál začněte hrát tento zvuk, ať už bude nebude znít tak, jak jste si jej původně představovali. Pokračujte v tomto zvuku a poslouchejte, jaká vzniká výsledná zvuková textura celého ansámblu.

Najděte na svém nástroji jakýkoliv pro vás zajímavý zvuk. Během společné improvizace experimentujte s proměnami jeho parametrů. V jaké dynamické škále jej můžete zahrát? Může být krátký i dlouhý? Jaké odstíny zvuku dovedete rozlišit? Improvizujte s jednotlivými parametry v rámci jedné improvizace nebo se věnujte každému parametru zvlášť.

Najděte si jakékoliv dva předměty (tužka, papír, hřebík, kolíček, atd.). V následující improvizaci vytvářejte zvuky pouze použitím těchto dvou předmětů (tření či klepání o sebe atd). Skončete teprve, až budete mít pocit, že jste vyčerpali všechny možnosti zvuků.

Jeden z těchto předmětů použijte v kombinaci se svým nástrojem. Improvizujte v ansámblu různé textury, pak si předměty vystřídejte.

Zvolte si v kolektivu jeden materiál (kov, plast, dřevo, sklo, papír atd.) a s vybranými objekty z tohoto materiálu společně improvizujte.

Improvizujte soundscapes s mimohudebním zadáním (např. mlha, prales, strach, vítr apod.). Podněty pro zadání by měly vzejít od každého z hráčů.

Na smluvený signál začne každý z hráčů hrát libovolný zvuk či jednoduchou texturu. Během první minuty zmapujte všechny zvuky spoluhráčů a snažte se si jich co nejvíce zapamatovat. Pokračujte volně ve společné improvizaci. Improvizace by měla skončit zcela stejnou kolektivní zvukovou texturou jako na začátku, avšak jednotlivé zvuky budou hrány v jiném zastoupení nástrojů, tedy v jiné instrumentaci. Nikdo z vás nehraje svůj původní zvuk, ale vybraný zvuk jednoho ze spoluhráčů. Znít budou všechny zvuky z intra, ale žádný z nich by se neměl dublovat.

V kolektivu si společně vzpomeňte, jaké znáte techniky či efekty z elektronického zpracování zvuku (např. ekvalizace, filtr, obálka, reverb atd.). Shodněte se na technice či efektu, jež všichni znáte, a inspirujte se jím pro práci se zvukem ve společné improvizaci. Dokážete vytvořit efekt přidaného reverbu katedrály, můžete v rámci svého zvuku určité frekvence potlačit či zvýraznit jako ekvalizér?

Rozdělte se na dvě poloviny, např. dvě tria, přičemž druhé trio bude „zrcadlit“ první. První trio improvizuje volně, nezávisle na druhém. Hráči druhého tria se soustředí nikoliv na zvuky, ale čistě na pohyby, jaké vybraný hráč při produkci zvuků vytváří. Daný pohyb okamžitě přenese na svůj nástroj bez záměru produkovat stejný či podobný zvuk. Cílem je aplikovat způsob vytváření zvuků bezprostředně z jednoho nástroje na druhý. Pokud jde o zpěv, libovolně „přeložte“ pohyb rtů do hry na svůj vlastní nástroj.

Jeden hráč vytvoří jednoduchou melodii, kterou opakuje. Ostatní hráči se melodii nejprve naučí zpívat a pak jí najdou na svém nástroji, aby ji byli schopni zahrát s ostatními v unisonu. Během skupinové improvizace volně pracujte s touto melodií jako výchozím materiálem, přičemž se zaměřte na parametry dynamiky, výšky not a délky not. Libovolně transponujte melodii, zkracujte či prodlužujte rytmické délky jednotlivých not melodie, zkoušejte ji hrát v různé dynamice. Dále můžete použít postupy z klasické kompozice (inverze, rak, redukce atd.) Avšak nezapomínejte, že improvizujete kolektivně. Vnímejte ostatní a reaguje na podněty spoluhráčů, doplňujte se, střídejte se v hraní melodie atd.

Vytvořte melodii tak, že každý postupně přidává k melodii jednu notu. Je-li vás osm, melodie bude složená z osmi not různých či stejných délek, je-li vás méně, každý k hráčů může přidat noty dvě nebo tři. Tuto melodii se naučte v unisonu (nejprve zpěv, pak s nástroji). V následující improvizaci s melodií pracujte volně, přičemž se zaměřte hlavně na barvu vašich zvuků a tempo (rychlost provedení). Jak se mění charakter či nálada melodie, jestliže měníte tyto parametry?