Basista Zdeněk Plech je sólistou Opery Národního divadla, kde debutoval v roce 2002 jako Vrah ve Verdiho Macbethovi.
Vystudoval brněnskou konzervatoř a JAMU. Po pěveckých začátcích v Olomouci a Brně zakotvil od roku 2004 v pražském Národním divadle, kde dosud ztvárnil celou řadu rolí klasického, modernistického i soudobého operního repertoáru.
V roce 2006 debutoval v Berlínské státní opeře jako Král ve Verdiho Aidě. Od roku 2006 je stálým hostem Canadian Opera Company v Torontu. Při otevření nové torontské opery Four Seasons Center se představil ve Wagnerově tetralogii Prsten Nibelungův jako Fasolt (Zlato Rýna) a Hagen (Soumrak bohů). V letech 2007 a 2010 zpíval v Metropolitan Opera Phoenix v americkém Phoenixu. Vystupoval na festivalech v San Sebastian ve Španělsku a v rakouském Garsu.
Podílel se na nahrávkách Janáčkových oper Příhody lišky Bystroušky (BBC) a Výlety pana Broučka (Deutsche Grammophon, nejlepší operní album roku 2009) a Dvořákova Stabat Mater (Sony Classical). V roce 1998 se stal laureátem Mezinárodní pěvecké soutěže Mikuláše Schneidera-Trnavského a v roce 2002 finalistou belcantové soutěž Ferrucia Tagliaviniho v Grazu. Za svůj výkon v pražské produkci muzikálu Cats A. L. Webbera byl nominován na Cenu Thálie 2004.
Je držitelem ceny Komerční banky za nejlepší výkon na jevišti ND Praha a v roce 2019 byl nominován na cenu Thalie za roli Chrudoše v opeře Libuše.
Na co jste za dobu svého uměleckého působení nejvíce pyšný?
Určitě bych jmenoval své šestileté angažmá v Severní Americe, a sice v Torontu v Kanadě, kde jsem na jevišti této prestižní scény měl možnost se pravidelně potkávat se špičkovými pěvci z celého světa, které jsem znal do té doby jen z nahrávek.
V čem hledáte zdroj motivace a inspirace?
Určitě ve své romanticky založené račí duši. V možnosti vyjadřovat své city a pocity na jevišti, kdy každý večer začíná vše znovu od začátku. Pokud je váš výkon navíc odměněn úspěchem u diváků, není asi krásnější pocit z dobře vykonané práce.
Kdybyste měl studentům předat jedinou radu, jaká by to byla?
Určitě tu, kterou dávám všem svým studentům. Pracujte na sobě, nehledejte chyby a zodpovědnost za svůj život a svoje schopnosti v ostatních. Zaměřte se na sebe, snažte se pochopit, jak váš nástroj (v našem případě hlas) funguje a hledejte svou uměleckou jedinečnost, kterou se odlišíte od druhých, abyste se stali pro diváky zajímavými a zapamatovatelnými.
Co osobně pro vás JAMU znamená?
Tak především školu, kde jsem strávil nejkrásnější roky svého mládí. Školu, která leží ve městě, kde jsem se narodil a které miluji. A ačkoliv žiji již skoro 20 let v Praze, přesto si mě dokázala svým kouzlem přitáhnout zpět coby pedagoga zpěvu.