Martin Smolka (1959) vystudoval skladbu na AMU v Praze a soukromě u Marka Kopelenta. V letech 1983-1998 spoluvedl pražský soubor Agon. Jeho skladby se hrály na mnoha místech v Evropě, v Severní Americe i v Japonsku, v Čechách je z jeho práce nejznámější opera Nagano (2001-3). Od roku 2003 učí kompozici na JAMU v Brně. Smolka přepisoval pro nástroje zvukové vzpomínky a mísil výraz nostalgický a divoce groteskní. Nápodoba reálných zvuků ho přivedla ke čtvrttónům, které pak používal i dalšími způsoby, např. k ozvláštnění tonálních trojzvuků a melodií. V pozdějších letech psal více vokální hudbu, převážně duchovní.
O tom, jak komponuje, napsal několik článků, např. Co a jak dělám s mikrointervaly (německy in Musik Texte 97, 2003, polsky in Glissando 17) nebo Ohryzaná tužka (HIS Voice 6/2008). Mnichovské vydavatelství Edition text + kritik vydala v roce 2021 sborník o tvorbě Martina Smolka ve známé ediční řadě MUSIK-KONZEPTE.
Výběr ze skladeb:
pro ensemble: Hudba hudbička (1985), Rent a ricercar (1993), Houby a nebe (2000), Solitudo (2003), Semplice (2006), Rinzai a vodoměrky (2009), Squeaking Wings (2015), Dřevěné mraky (2018), Andělské schody (2021)
pro orchestr: Zátiší s tubami aneb Ticholapka (2007), Blue Bells or Bell Blues (2011), My My Country (2012), Když tíhu světa nese ušní bubínek (2015)
pro klavír a orchestr: Presto e lento (2022)
pro sbor: Poema de balcones (2008), The Name Emmanuel (2017)
sbor a orchestr: Psalmus 114 (2009), Annunciation (2014)
divadlo: Bludiště seznamů, ztišená opera (2016)
Na co jste za dobu svého uměleckého působení nejvíce pyšný?
Mám radost z těch skladeb, které se mi podařily, které za příznivých okolností mohou silně zapůsobit. Více mě těší skladby, mířící do nitra, než ty viditelně úspěšné, jako byla opera Nagano před 20 lety v Národním divadle v Praze.
V čem hledáte zdroj motivace a inspirace?
Motivace k vytváření hudby je díkybohu stálá, je to až posedlost. Inspiraci nacházím na mnoha stranách, nejčastěji asi v přírodě (zhudebnění Thoreau, Bašó, Li Po) a ve víře (zhudebnění žalmů a liturgických textů).
Kdybyste měl studentům předat jedinou radu, jaká by to byla?
Nejspíš bych se uchýlil k radě nějaké nesporné autority, např. skladatele Mortona Feldmana, aby studenti přicházeli s vyčištěnýma ušima (od všech rad a konceptů).
Co osobně pro vás JAMU znamená?
Je to přátelské a tolerantní prostředí. S udivenou radostí sleduji umělecké dráhy našich absolventů, které často vedou dál, než jsme si uměli představit – hudebně i zeměpisně.
