Michaela Ambrosi, MMus, Ph.D. je hráčkou na příčné a zobcové flétny, pedagožkou a hudební badatelkou. Studovala na Pražské konzervatoři, Univerzitě Karlově v Praze, Královské konzervatoři v Den Haagu, na Conservatorio di Verona a Mozarteu v Salzburgu. Jako sólistka, komorní a orchestrální hráčka vystupovala na mnoha evropských pódiích se soubory, jako např. Amsterdam Baroque Orchestra, Collegium 1704, Europa Galante, Irish Baroque Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightenment a mnoho dalších. Je spoluzakladatelkou souborů Musica neglecta a Pro Arte Bohemica. Kromě podílu na nahrávkách CD se zúčastnila také řady nahrávek pro rozhlas a televizi. Ve spolupráci s Radioservisem vydala v roce 2020 profilové CD „Jiří Čart – Zapomenuté flétnové sonáty“. Michaela je v rámci svých badatelských a pedagogických aktivit zvána jako přednášející či lektorka seminářů a kurzů, dále také působí jako editorka hudebnin 18. století. Michaela od roku 2016 pedagogicky působí na JAMU v Brně, v letech 2016-2019 vyučovala také na Konzervatoři Brno.
Na co jste za dobu svého uměleckého působení nejvíce pyšná?
Za každého jednoho žáka či studenta, který ve mě vložil důvěru a já tak měla možnost zužitkovat a dále předat své zkušenosti s řešením problémů při hře na hudební nástroj i mimo něj. Z kariérního hlediska jsem pyšná hned na několik vystoupení, v první řadě za účast a sólové vystoupení v univerzitním projektu s Orchestra of the Eighteenth Century při koncertě, který dirigoval světoznámý průkopník historické interpretace Frans Brüggen. Krátce nato jsem dostala příležitost vystupovat s Amsterdam Baroque Orchestra dirigenta Tona Koopmana a absolvovat studijní stáž u Orchestra of the Age of Enlightenment v Londýně, s nímž jsem později znovu vystoupila již jako přizvaná umělkyně na turné po nejvýznamnějších evropských koncertních sálech. V neposlední řadě bych také mohla zmínit spolupráci s European Union Baroque Orchestra. Rovněž s tímto orchestrem jsem měla možnost procestovat velký kus Evropy a zahrát si nádherné sólové árie. Vedle svého pedagogického působení na JAMU jsem v tuto chvíli nejvíce pyšná za angažmá coby hostující pedagožka na Ton Koopman Academy, týdenním intenzivním masterclassu konaném na Královské konzervatoři v Den Haagu.
V čem hledáte zdroj motivace a inspirace?
Už jako studentka jsem byla nabádána k návštěvám muzeí, divadel či výstav. Za další velmi důležitý zdroj inspirace považuji čtení knih věnujících se nejrůznějším tématům a možná trochu překvapivě i mimohudební aktivity. Jednou z nich je například sport, kde si člověk vyčistí hlavu, získá odstup a úplně jiný úhel pohledu, který umožňuje a podporuje novou tvorbu. Prostě být renesančním člověkem, který nežije a netvoří jen výhradně ve své hudební bublině, nýbrž má obecný přehled, cestuje a nebojí se mluvit cizími jazyky.
Kdybyste měla studentům předat jedinou radu, jaká by to byla?
Každý úsměv z publika a odreagování našich posluchačů od problémů všedního dne se počítá. Muzikant může dokonce i v hospici či domově pro seniory najít svou Carnegie Hall. Hlavně by ale studenti neměli zapomínat, že v dnešní době musejí být vidět, proto by na sebe měli pohlížet jako na „dravé podnikatele“. Je třeba jít štěstí naproti a nečekat na něj.
Co osobně pro vás JAMU znamená?
Prostor ke tvoření umění bez jakýchkoliv zábran, předsudků či jiných bariér.
