Tomáš Studený se narodil v roce 1976 v Českém Krumlově. Před více než deseti lety zpíval ve sboru JD, odkud v roce 2003 odešel studovat operní režii na JAMU. Během studia v roce 2008 pracoval mimo jiné v Českém filharmonickém sboru Brno, později jako učitel herectví na pěveckém oddělení brněnské konzervatoře, kde také dva roky působil jako dramaturg a vedoucí koncertního oddělení. Jako režisér pracoval v Janáčkově opeře v Brně a v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. V současné době se snaží skloubit hlavně učení (ke konzervatoři přibyla JAMU) a režii – měl možnost zkusit i činohru a muzikál. V Jihočeském divadle režijně debutoval v říjnu 2016 inscenací opery Příležitost dělá zloděje, pro kterou složil i nové české libreto. Od roku 2006 je režisérem Ensemble Opera Diversa.
Do roku 2020 byl uměleckým šéfem opery Jihočeského divadla.
Na co jste za dobu svého uměleckého působení nejvíce pyšný?
Čeho si sám za sebe nejvíc považuji, to nejsou ani tak jednotlivosti, ať už mají význam více či méně viditelný. Nejvíc mám radost z toho, že můžu být součástí týmů lidí, kteří jsou nejen vynikající profesionálové, ale i lidsky si dobře rozumíme. Ať už je to na konzervatoři, na JAMU nebo v divadle, vždycky mě naplňuje dobrým pocitem vědomí, že se něco daří společnými silami rozvíjet a vylepšovat. Na JAMU jsem asi nejvíc pyšný na to, že máme na Orlí tak skvělé divadlo. A samozřejmě, divadlo není jen budova. Hlavní je, že u nás tak mimořádně funguje Komorní opera a že se stále intenzivně pracuje na tom, aby se tahle nesamozřejmá kvalita, kterou se zde podařilo díky mnohaletému úsilí řady lidí vybudovat, stále rozvíjela. Je tu samozřejmě vícero nesporných kvalit, nicméně Komorní opera je v řadě ohledů opravdu jedinečná i v kontextu dalších uměleckých škol, a to zdaleka nejen v tuzemsku.
V čem hledáte zdroj motivace a inspirace?
To asi nedovedu přesně analyzovat… Každopádně můžu s jistotou konstatovat, že to jde čím dál hůř a stojí to čím dál tím víc energie. 😊 S přibývající odpovědností a věkem narůstá i stres. Ale člověk si to nesmí moc brát. Já se snažím, pokud možno, nebrat se příliš vážně. Humor je myslím vůbec velmi nedoceněný prostředek psychohygieny.
Kdybyste měl studentům předat jedinou radu, jaká by to byla?
Moje osobní zkušenost, co mi JAMU dala je, že skoro cokoliv, co si člověk v rámci své umělecké tvorby na škole vymyslí, pokud je to jen trochu slučitelné s realitou, se dá nějak uskutečnit. Ale musíte si za tím opravdu jít a odpracovat si to. A stejně tak to pak funguje i dál mimo školu. Snažte se ze sebe i svého okolí dostat vždycky co nejvíc, věřte sobě, věřte i druhým, buďte otevření. Buďte samosebou i kritičtí, a hlavně, nebuďte pohodlní. Cokoliv, co děláte a učíte se, tím se rozvíjíte.
Co osobně pro vás JAMU znamená?
No to je zadání na esej, ne na odpověď jednou větou! 😊 Já to řeknu jinak. Když jsem před mnoha lety do Brna přijel na talentovky, měl jsem při vstupu do budovy takový zvláštní vnitřní pocit, těžko to popsat, prostě pocit, že jsem na správné adrese. A tenhle pocit mě zatím naštěstí neopustil.
