Sopranistka Ivana Pavlů vystudovala zpěv na brněnské konzervatoři u Ireny Sobolové Hýlové a na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u Zdeňka Šmukaře a dále se pěvecky zdokonaluje na mistrovských kurzech u českých i zahraničních lektorů.
Již během studií se stala laureátkou mnoha mezinárodních pěveckých soutěží, z nichž jmenujme alespoň Mezinárodní pěveckou soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech, Mezinárodní pěveckou soutěž Ferruccia Tagliaviniho v rakouském Deutschlandsbergu, Soutěž Nadace Bohuslava Martinů, Pražského pěvce a Duškovu pěveckou soutěž.
Její divadelní dráha začala v prosinci roku 2017, kdy se představila jako První dáma v Mozartově Kouzelné flétně ve Stavovském divadle v Praze pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka. Na jaře 2019 debutovala v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v opeře Juliette Bohuslava Martinů a od té doby je hostující sólistkou tamní operní scény.
S radostí tráví čas nejen na divadelním jevišti, ale i na koncertních pódiích. Měla možnost spolupracovat s vynikajícími dirigenty Jakubem Kleckerem, Robertem Kružíkem, Jaroslavem Kyzlinkem, Brunem Ferrandisem, Petrem Vronským, Vladem Weverberghem a také s tuzemskými i zahraničními hudebními tělesy.
Kromě divadelní a koncertní činnosti se nadšeně věnuje výuce zpěvu, od roku 2022 působí jako odborná asistentka na Katedře zpěvu Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění.
Na co jste za dobu svého uměleckého působení nejvíce hrdá?
Miluji svoji práci, takže jsem ráda, že mohu dělat něco, co mě naplňuje a baví. Největší hrdost se dostavuje, když se dobře daří mým studentům. Když vidím a slyším výkon, v němž se odráží jejich pilná práce, nadšení, zápal,energie. To jsem opravdu hrdá. Chvíle štěstí pak zažívám na jevišti a podiu a také při zkušebním procesu, ať už na divadelní zkušebně, či s korepetitorem při přípravě na koncert. Obecně tvůrčí proces mě hodně naplňuje a pokud je spojen s hudbou, je to dvojnásobná radost.
V čem hledáte zdroj motivace a inspirace?
Veškerou inspirací jsou pro mě lidé. Ať už s nimi navážu dialog, nebo je jen pozoruji při práci, či vidím výsledek té práce. Například moji kolegové z divadla. Je úžasné pozorovat, jak každý zpěvák pracuje jinak s hlasem i se sebou samým, aby pak na jevišti vdechl život nějaké postavě napsané v notách na papíře. Navíc si o těchto věcech často povídáme, a vzájemně se tak obohacujeme. Nemalou inspirací jsou také samotní studenti na Katedře zpěvu. Většina z nich má již docela ucelené názory, jsou otevřeni diskusi. To se mi moc líbí, že se nebojí mluvit, debatovat, rozšiřovat si rozhled o názory a postoje ostatních.
Kdybyste měla studentům předat jedinou radu, jaká by to byla?
Zjistěte, co vy sami v životě opravdu chcete a běžte si za tím!
V životě se najdou stovky rádců, kteří vám budou říkat: Tvé místo je na jevišti, ve sboru, za klavírem v ZUŠ… apod. Nikdo do vás ale nevidí. Kromě vás samotných. Proto se řiďte vlastním kompasem a pracujte na dosažení svého cíle. Pak si nebudete nic dlužni.
Co osobně pro Vás JAMU znamená?
Alma mater. Místo, kde jsem poznala samu sebe (alespoň z větší části), kde jsem se naučila vytvářet si na věci vlastní názor a nestydět se za něj. Místo, kde se zrodilo několik krásných přátelství, která stále trvají a věřím, že budou na celý život.
