Peter Graham (1952) – hudební skladatel a improvizátor. Pod jménem doc. Jaroslav Šťastný, PhD. učí na brněnské JAMU. V kontextu české hudby však představuje spíše neakademický typ se zájmem o nekonvenční přístupy ke kompozici – patří již přes padesát let k začínajícím skladatelům. Po celou tu dobu se úspěšně brání osvojení si „hudebního řemesla“, zásad „správné kompozice“ i vytvoření „vlastního stylu“.
Od začátku sedmdesátých let se věnoval tvorbě grafických a konceptuálních partitur, avšak kompoziční záběr má mnohem širší – od elektroakustických kompozic až po skladbičky pro děti. Jeho hudbu hráli interpreti jako Arditti Quartet, ensemble recherche, English Chamber Orchestra, Kammersveit Reykjavíkur, Ostravská banda s dirigenty Peterem Rundelem a Rolandem Kluttigem, VENI ensemble, flétnistka Áshildur Haraldsdóttir, pianisté Jonathan Powell a Daan Vandewalle, cembalistka Barbara Maria Willi atp. Pro Velikonoční festival v Baden Badenu 2019 u něj objednala Berlínská filharmonie skladbu In uns liegt es, kterou provedl Ensemble Berlin – Prag.
V roce 2021 měla na festivalu Jazz Goes to Town skladba JOGOTOTO pro velký orchestr a čtyři improvizující sólisty (Susana Santos Silva – trubka, Sofia Jernberg – zpěv, Frank Gratkowski –saxofon a Michal Nejtek – syntezátor), Filharmonii Hradec Králové řídil Marko Ivanovič. Na festivalu Prague Music Performance 2022 zazněla skladba Jen tóny pro RADOST Ensemble JAMU.
Jako klavírista-improvizátor vystupuje v duu Palagrachio (s Ivanem Palackým – amplifikovaný pletací stroj a home made electronics), v projektech Pavla Zlámala: Brünnwerk, Divergent Connections Orchestra, Heterofón a Next Phase, je členem Didrik Ingvaldsen Orchestra a vede vlastní Peter Graham Trio.
V letech 1993-2009 byl dramaturgem festivalu Expozice nové hudby. Je též autorem řady článků a odborných publikací. Napsal mj. knihu věnovanou tvorbě brněnského skladatele Josefa Berga (Josef Berg a jeho Snění, JAMU, Brno 2002, 2. vydání 2018). Publikoval celou řadu studií o současných skladatelích, zejména o Johnu Cageovi – o jeho návštěvě Československa v roce 1964 referoval na festivalu Beyond Cage (New York, 2012). Řídil také tým překladatelů českého vydání Cageových knih Silence (Tranzit, Praha 2010) a John Cage: Vybrané dopisy (Volvox Globator 2018). Věnuje se i činnosti literární a výtvarné.
Na co jste za dobu svého uměleckého působení nejvíce pyšný?
Pýcha přechází pád! Ze svého uměleckého působení nemám být na co pyšný – stále vidím víc práce před sebou než za sebou. Ale jako pedagogovi mi polichotilo, že celá řada studentů povinné Interpretace nové hudby si tentokrát zapsala i tu nepovinnou. To se mi za celou moji školní kariéru ještě nestalo.
V čem hledáte zdroj motivace a inspirace?
Inspirace není problém, té je všude plno. Motivace je ve mně. Ale kde vzít čas, který se stále někde ztrácí?
Kdybyste měl studentům předat jedinou radu, jaká by to byla?
Často připomínám studentům výrok Jaspera Johnse: „Být umělcem znamená vzdát se úplně všeho – včetně touhy být dobrým umělcem!“.
Co osobně pro vás JAMU znamená?
Nikdy jsem nechtěl být učitelem. Na JAMU jsem původně nastoupil jako „vědecký pracovník“, ale když příslušný grant skončil, nezbylo mi nic jiného než učit. Bral jsem to jako životní prohru. Nakonec jsem rád, že to tak dopadlo. Uvědomil jsem si, že ve skutečnosti rád učím – tedy ty, které zajímá, co jim mohu říct. A co pro mne JAMU znamená osobně? Plno lidí, které rád vidím, kolegy, kterých si vážím – co si mohu přát víc?