Na co jste za dobu svého uměleckého působení nejvíce pyšný?
Ne ani tak na získané ceny, televizní pořady, vystoupení na různých festivalech, EXPO a dalších akcích, na které mě a mé soubory DAMA DAMA a Konvergence v určité době vysílaly různé instituce jako třeba Ministerstvo kultury nebo Ministerstvo zahraničí apod., ale spíše na věci, o kterých vlastně nikdo neví – na mé skladby nebo experimentální nástroje (které skoro veřejně neprezentuji), pokud mám pocit, že se mi podařilo dosáhnout toho, čeho jsem chtěl, nebo mě dokonce samotného i něčím překvapily; to mě ale – bohužel nebo spíše naštěstí – po nějaké delší nebo kratší době přejde a začnu je předělávat, což je snad znak toho, že se člověk vyvíjí.
V čem hledáte zdroj motivace a inspirace?
Inspiraci hledám v nejrůznějších vědách (fyzice, matematice, kosmologii, psychologii), ale také v soudobém výtvarném a dalších druzích umění, počítačových programech, a samozřejmě i ve vlastních náladách, efemérních pocitech, nočních můrách apod.
Kdybyste měl studentům předat jedinou radu, jaká by to byla?
Být pokud možno fanatikem svého oboru, protože pak se člověk svou prací zabývá pořád, a pokud se něčím zabývá pořád, tak se možná za dlouhou dobu něco naučí a na něco snad i přijde (a nebo přes sebevětší snahu ne – jedná se tedy o podmínku nutnou, leč nepostačující). Na to ale musí být povaha, takže tato rada nemá zřejmě moc smysl, leda snad v podpoře někoho, kdo si zatím není třeba z důvodů věku nebo vypěstované autocenzury jist, jestli je takový životní přístup na místě.
Co osobně pro vás JAMU znamená?
Vzhledem k mým třem absolvovaným studiím na ní, výuce na dvou katedrách, tvorbě nových studijních programů apod., pro mě JAMU představuje výraznou část života posledních třiceti let.