V pátek, 28. 2. 2025 v 11 hodin se rozloučíme s profesorkou, vedoucí katedry, proděkankou a první ženskou děkankou Hudební fakulty JAMU, s Kamilou Klugarovou.
Varhanice Kamila Klugarová věnovala značnou část svého života Hudební fakultě JAMU. Nejdříve jako externí, od roku 1990 pak interní pedagožka, rozvinula obor hry na varhany dynamickým způsobem, což jí v roce 1991 přineslo docenturu, v roce 2002 pak profesuru. Kromě pedagogické činnosti se intenzivně věnovala koncertní činnosti po celé Evropě. Zasadila se výjimečným způsobem o současnou tvorbu českých autorů a premiérovala řadu děl Petra Ebena, Miloše Sokoly, Petra Fialy a Aloise Piňose nebo Pavla Blatného. Svoji uměleckou a pedagogickou kariéru obohatila postupně o řídící a manažerské funkce na Hudební fakultě, kde byla vedoucí Katedry klávesových nástrojů, proděkankou a v letech 1999 až 2002 děkankou.
Její energie a přítomnost nám bude chybět, její živý a dynamický otisk ve strukturách řízení a fungování ale zůstává. Jako pedagožka, vedoucí katedry a děkanka se zasloužila o kvalitní nástrojové vybavení, o vytvoření prvních akreditací, zavedla způsob, jakým dodnes určujeme pedagogické úvazky, zasloužila se o kompletní restrukturalizaci dechové katedry a dávno před tím, než vysokoškolské prostředí vyžadovalo nástroje kvality, zavedla institut děkanských zkoušek, díky kterému hodnocení probíhá mnohem vědomějším a důkladnějším způsobem. Jako první ženská děkanka Hudební fakulty byla zkrátka vždy o krok vpřed před hlavním proudem, vždy s vizí možného růstu pro milovanou fakultu a milované studenstvo.
Kamila byla nekompromisní, a nejednala tak, aby se zalíbila. Z jejího konání bylo vidět, že usilovala o řád a spravedlnost. Jako oběť komunistického režimu nemohla dlouhá léta vykonávat odbornou práci. Možná si právě proto dobře uvědomovala cenu svobody, která může fungovat pouze v přítomnosti živých a dynamických pravidel a dohod. Bytostně nesnášela protekci a její opak, diskriminaci. Její konání bylo věcné a přímé, a nebála se jít někdy i do nepříjemných situací, aby obhájila to, čemu věřila. Hudební fakulta jí vděčí za mnohé. Jako děkanka se cítím jí blízká a je mně ctí vést dále vývoj, který zahájila a který vede k prosperitě fakulty. Její život a osud jsou svědectvím toho, že nejdůležitějším kapitálem instituce jsou její lidé.
Barbara Maria Willi
děkanka HF JAMU